Od samého začátku je s Kentaurem neodmyslitelně spojeno logo. Autorem nadčasového návrhu je disignér Jirka Jakubec. Logo věnoval skupině již v roce 1976.

       Nedílnou součástí asi každé kapely jsou zvukaři. Málokdy jsou ale uváděni mezi muzikanty, a tak se na ně neprávem zapomíná. Minimálně na tři by bylo dobré nezapomenout. Prvním kentaurským zvukařem byl Josef Urban, později několikaletý slavonický starosta. Po něm se několik let staral o zvuk a techniku Karel Kutina (viz fotogalerie).     

      Ovšem zvláštní zmínku si zaslouží třetí zvukař. Dnes už si nikdo nevzpomene na jméno. V kapele byl všehovšudy dva týdny, ukradl nové basové reproduktory a zmizel. Kapela se obrátila na Veřejnou bezpečnost (dnes je to policie). Přesto, že bylo nad slunce jasnější, kdo je pachatel, VB případ odmítla převzít.

      Během let zasedli za zvukařský pult Štefan "Sťopa" Burghard, Jaromír "Joe" Vacek, Martin Kotisa. Martin navíc získával u Kentauru první bubenické zkušenosti. Tyto po návratu z vojny  uplatnil v jiné kapele, ve které v té době zpívala dnes populární herečka Bára Munzarová.

       Když přijela kapela do Jaroslavic na Moravě, vypadl proud v polovině vesnice. Nakonec se ukázalo, že předseda národního výboru (pro později narozené: dnes by to byl starosta) dostal strach z těch kluků s kytarama, chtěl nechat vypnout proud v kulturáku, nějak se mu to ale vymklo a bez proudu byla půlka obce. Proud musel pochopitelně nechat nahodit a vše proběhlo v pohodě.

       Do Bílkova dorazila kapela s novým prodlužovacím kabelem. Díky kombinaci špatně zapojeného prodlužováku a chybné instalace v sále, dostal Luboš Cimbálník pořádnou šlupku. Naštěstí to odnesl jen mírným šokem a strunami vypálenými do ruky.

      Patrně nejzvláštnější vystoupení Kentauru bylo při příležitosti svatby Mirka Palána. Díky vstřícnosti slavonického faráře připravila kapela rockovou mši. Zkoušelo se tajně ve slavonickém kostele tak, aby to bylo pro budoucího ženicha překvapení. To překvapení se zdařilo na 100%. Během obřadu, asi poprvé v telčském kostele, kde se obřad konal, zněly kytary a bicí. Skladby byly pouze instrumentální - bohudík. Jedna ze skladeb byla totiž instrumentální podoba trampského hitu "Děvčátko". První verš ve verzi zpívané je: "Děvčátko, za krátko rozejdem se...". Co dodat?

      Ke kostelu se váže ještě jedna historka. Kluci zkoušeli ve slavonickém kostele. Nutno zdůraznit, že pochopitelně se souhlasem faráře. Milan Tůma neodolal, aby si na úžasných varhanách nevyzkoušel svoje milované "Párply". A tak prázdným kostelem dunělo těžkotonážní sólo z Child in Time. (Pro později narozené: rockový super hit od Deep Purple z roku 1970. )       

Pro připomenutí ZDE.

Poté, co varhany dozněly, ozvalo se do ztichlého kostela: "Kdo sem pustil takovou kurvárnu". Tento nadmíru drsný výraz použila postarší rozhořčená turistka, která během Milanovy produkce přišla do kostela. Milan se naklonil přes zábradlí kúru a tu, jistě zbožnou, paní okřikl: "Osobo, jak to mluvíte ve stánku božím? Ven!" Paní beze slova odcupitala a dokonce si ani nešla postěžovat na faru.

       Za celou éru získala skupina spoustu věrných fanoušků. Ovšem výsadní postavení měl "Pirát" Milan Burghard (viz fotogalerie). Tancovačku bez Piráta a jeho aktovky s Dětskou encyklopedií, si nebylo možno ani představit. Vrcholem Pirátova angažmá bylo uvedení Jasné zprávy od Olympiku. Pirát na podiu - to byl zážitek pro fajnšmekry. V podstatě bylo jedno, že hlas patřil Pepinovi za oponou.